Respektujme svět každého člověka

Demence je onemocnění charakterizované zhoršením různých funkcí mozku, což má za následek problémy s pamětí, myšlením, vyjadřováním, rozpoznáváním lidí či věcí a celkovou změnu osobnosti. Problémy a změny jsou trvalé a výrazně narušují každodenní život člověka i jeho rodiny.

Demence je velmi rozšířený problém a počet lidí s tímto onemocněním každý rok skokově narůstá. Celosvětově se v roce 2030 tento počet odhaduje na téměř 76 miliónů a v roce 2050 až na 135miliónů. V České republice může jít v roce 2050 až o 380 tisíc lidí. Tento nárůst evidujeme i v našich službách. Péče o člověka s demencí je často náročná pro formální i neformální pečovatele a má svá specifika.

„Lidé s demencí nám často svým chováním, které může vzbuzovat zmatek a beznaděj, chtějí říct něco hlubšího. Ale protože do té komunikace více promítáme sebe a to, co chceme, aby se v rámci péče odehrálo, tak zapomínáme vnímat kontext a podstatu. Proč ten člověk odpovídá stále stejně? Pročchce jít za maminkou, když už je jeho matka desítky let po smrti? Proč stále říká, že už musí někam jít, když nikam nemusí? To všechno jsou otázky, se kterými se v péči setkáváme a které nás přivedly k validaci podle Naomi Feil,“ říká vedoucí zdravotních sester Vlaďka Meruňková.

Respekt člověka a znalost jeho životního příběhu

Zní to možná zvláštně, ale jedná se o přístup, který je založen na empatii a plném přijetí světa druhého člověka, což je při naší práci, kdy se pohybujeme v tom nejcitlivějším prostředí každého člověka, a to v jeho domácnosti, velmi důležité. Díky jinému pohledu na situace či chování klientů a práci se životním příběhem mohou naše pečovatelky lépe reagovat na potřeby klientů, a to především tam, kde je přítomná změna v oblasti vnímání. Nejčastěji se jedná právě o lidi s demencí.

„Nesoudit, naslouchat, snažit se pochopit, co se skrývá za konkrétním projevem chování. Důležitá je znalost životního příběhu. Abychom na člověka mohli komplexně nahlížet, musíme mít na zřeteli jeho zkušenosti a vědět, jak prožil svůj život. Uznání platnosti neboli validace konkrétního chování znamená,že respektuji jak člověka, tak vše, s čím ke mně přichází. Jeho myšlenky a nápady se nesnažím zpochybňovat, snažím se je pochopit a uznávám jejich hodnotu,“ říká k metodě skvělá lektorka Renáta Nentvichová Novotná, která nás kurzem validace provedla.

Když Vás partner očividně nevnímá, také Vás to vytočí

Vše vyjadřuje něco z jejich života, který prožili, a témata, která přináší, se často dotýkají prožitků v životě, které v tu chvíli, kdy k nim došlo, dostatečně nezpracovali nebo je potlačili. Naše reakce na jejich chování nebo naše odpověď je pak jiná, než oni potřebují. A přesně tam dochází ke střetu. Proto mohou být tito lidé v komunikaci nebo i v reakci těla agresivní. „Stejně jako když Vás očividně neposlouchá partner. Snaží se dělat že ano, ale Vy to stejně poznáte. Po delší chvíli už Vás to vytočí a houknete na něj,“ přirovnává reakci Vlaďka.

I děti mají svůj svět. Hrají si na princezny a na rytíře, povídají si s imaginárními kamarády. Také jim to nevymlouváme a nezpochybňujeme to, co zažívají. Ten člověk reálně prožívá nějakou událost, situaci. Ať už je to pocit, že mu někdo tluče na topení a jeho to obtěžuje, nebo se chystá na schůzku s někým, kdo je dávno po smrti. Důležité je si uvědomit, že tomu skutečně věří. Tu situaci a jeho pocity nesmíme zlehčovat nebo je nijak zpochybňovat. Mnohem důležitější je zaměřit se na to, co mu pomůže se s tou situací vyrovnat. „Ruší Vás to bouchání? Není možné spát v jiné místnosti? Nechcete použít špunty douší? Chystáte se na nějakou schůzku? Chybí Vám si s někým popovídat a dát si čaj? Chcete se hezky obléknout jako jste se oblékala na schůzky do kavárny?“ To mohou být jen příklady toho, jak přijmout svět dotyčného i s momenty, které nám samotným mohou připadat iracionální, ale ve světe druhýchjsou zcela skutečné.