Kdy si mám říct o pomoc Doma ve Kdyni?

Když jsem své téměř sedmdesátileté mamince, která má zdravotní problémy a často se jí motá hlava tak, že celý týden ze strachu z pádu ani nevyjde sama ven, řekla, že jí domluvím odvoz k lékaři nebo nákup pečovatelskou službou, zasmála se. Pečovatelská služba prý není pro ni.

Když k nám do týmu nastoupila nová pečovatelka, ptala jsem se jí, co ji u nás nejvíce překvapilo. Bez velkého rozmýšlení řekla, že když se hlásila, myslela si, že klienty pečovatelské služby budou především lidé, kteří budou v podstatě nesoběstační. Bude k nim jezdit třeba třikrát denně, budou často upoutaní na lůžko a sami se o sebe již nepostarají.

Tyto dvě situace mě přivedly k zamyšlení, kdo jsou vlastně naši klienti a klientky, pro koho jsou naše služby vhodné a proč máme tak často pocit, že pečovatelská služba není pro nás? Že je pro vážnější situace. Kdy přichází čas zvednout telefon a zavolat nám? Není to někdy zbytečně pozdě?

„Naším potenciálním klientem je ten, pro koho se některé základní úkony stanou takovými, které v nich budí strach. Strach, že je nezvládnou, a v důsledku toho omezují svoje běžné zvyky, běžný život. Koupel nebo sprcha se stanou náročným úkolem. Přichází obava z pádu. Neznamená to, že toho úkonu sami nejsou schopní, ale mají z něj strach, a to je limituje. A tak se ze strachu sprchují méně častěji, než byli dosud zvyklí. Nakupují pečivo do mrazáku jen proto, aby nemuseli tak často vycházet sami ven. Postupně tím zaniká jejich běžný život a žijí v takovém nouzovém režimu,“ popisuje ředitelka centra sociálních služeb Doma ve Kdyni.

Silným faktorem, který často brání tomu, aby se nám klienti ozvali včas, je jejich stud. Stydí se za potřebu pomoci. Nejsou zvyklí si o pomoc říkat a bojí se pustit si někoho do své domácnosti, do svého domova, do svého soukromého prostoru. V ideálním případě by s tímto měla dopomoci rodina, nejbližší okolí klienta. Vysvětlit jim, že když si nechají včas pomoci, tak si mohou mnohem déle udržet svůj životní standard.

„Důležitá je také otázka financí. Lidé vyššího věku jsou často zvyklí být úsporní, šetřit, a to hlavně na sobě. Nechtějí dávat peníze za takovéto věci, to raději dají ty peníze za vnoučata a děti. Přitom je to něco, co jim může pomoci udržet si život, na který byli zvyklí,“ doplňuje kolegyně. Výrazně v tomto může pomoci i příspěvek na péči.

Často se k nám dostávají lidé po hospitalizaci. Nastupujeme do jejich léčebných režimů, kde je péče daná zcela jasně jejich aktuálním zdravotním stavem, kterému je nutno se podřídit. Buď v rámci léčebného postupu usilujeme o návrat do původní situace před hospitalizací, nebo se snažíme klienta naučit co nejlépe fungovat. Někdy bohužel přicházíme do domácnosti tak pozdě, že už jen pečujeme v posledních chvílích života.

Všimli jste si, že Vaše maminka už nechodí na procházky, protože je nejistá? Tatínek jí častěji studené jídlo, protože teplý talíř si skrz špatnou chůzi nedonese ke stolu? Babička má plný mrazák nakrájeného chleba, přestože miluje čerstvé pečivo, jen aby neriskovala, že spadne cestou do obchodu? Děda vždycky miloval vodu a teď se večerní sprše vyhýbá? Možná je na čase jim včas drobně vypomoct, aby co nejdéle mohli dělat to, na co byli dosud zvyklí. I tam můžeme přijít my a zajít s maminkou na procházku, tatínkovi ohřát jídlo, babičku doprovodit na nákup nebo dědovi pomoct s osobní hygienou. Tak málo stačí…

V případě potřeby se na nás neváhejte obrátit. Přijďte, volejte, pište. Popis služeb najdete na našich webových stránkách stejně jako jejich ceník.