Potřeba fyzického kontaktu seniorů není tabu

Během celého našeho života nás provázejí doteky. Když se narodíme, rodiče nás neustále chovají v náručí. Když jsme dětmi, neustále se s námi naši blízcí mazlí, hladí nás. Pak přichází první vztahy a s nimi partnerská intimita, která opět zahrnuje objetí, pohlazení a samozřejmě také sex jako takový. To nás pak provází po většinu našeho života.

S příchodem stáří však často nastupuje samota. Ubývá doteků, pohlazení, objetí. O to více u seniorů, kteří ztratili svého partnera, případně těch, kteří jsou závislí na pomoci druhých z důvodu nějakého svého zdravotního omezení. Kdy jste naposledy objali svého dědu? Kdy jste po příchodu políbili svou babičku? Kdy jste jen tak pohladili vlastní maminku? Samotná potřeba fyzického kontaktu ale zůstává i ve stáří a nenaplnění se projevuje stejně jako se projevuje každá jiná nenaplněná potřeba – hlad, žízeň, pocit bezpečí. Pokud toto nenaplnění potřeby dokáží lidé rozumově zpracovat, nemají důvod to hlásat světu – ani nevhodnými verbálními narážkami ani nepatřičnými doteky. Pokud se ale jedná o člověka, který má jakýmkoli způsobem omezenou kognitivní funkci mozku – lidé trpící demencí nebo jiným onemocněním či vrozenou vadou, která mu nedovolí mít rozumovou „brzdu“, tak se nedostatek sexuality (rozuměj vztahů, lásky, fyzického kontaktu apod.) zkrátka projeví navenek.

„Sexualita je něco, co je zcela normální součástí života. Ve většině domácností, do kterých přicházíme, se s tímto tématem otevřeně nesetkáváme, ale například u klientů s demencí nebo s kombinovaným mentálním a tělesným postižením se občas touha po saturaci této potřeby projeví v podobě různých slovních narážek a pokusů o nevhodné doteky,“ vysvětluje vedoucí zdravotních sester Vlaďka Meruňková.

Tyto zkušenosti nás přiměly zaměřit se na vzdělávání v této oblasti, abychom naše klienty, kteří sepotýkají s demencí, lépe pochopili, a především se naučili, jak na jejich projevy co nejlépe reagovat a jak je komunikovat. Oslovili jsme proto Institut sexuality a vztahů Freya a domluvili si vzdělávání zaměřené na sexualitu u seniorů. Školení nás přimělo jít do hloubky. „Často před tímto tématem máme tendenci zavírat oči, jako bychom to u seniorů vidět nechtěli, protože to neumíme nějak uchopit. Hodně u toho z naší strany hraje roli ostych, jak se o tom vhodně se seniorem nebo rodinou bavit,“ doplňuje kolegyně.

Při péči o blízkého nezapomínejte na dotek

V takových situacích, kdy není možné o tom s klientem otevřeně mluvit, protože to zkrátka nezpracuje rozumem, je jedna z jednodušších cest vyzkoušet kvalitní dotek. A to neplatí jen v rámci profesionální péče, ale neměli bychom na to zapomínat ani v rámci péče neformální o naše blízké. „Pod tím dotekem mám na mysli dotek, který je jiný, než běžně při péči vykonáváme. Je možné vyzkoušet třeba pravidelnou masáž zad nebo dolních končetin,“ uvádí Vlaďka příklad, jak saturovat potřebu fyzického kontaktu.

Zázrak může udělat ale také „obyčejné“ pohlazení. Člověk upoutaný na lůžko nebo člověk s omezenou kognitivní funkcí je od nás hodně opečováván co se týče čistoty, jídla a vyprazdňování, ale na kvalitní dotek, jako by nezbýval čas nebo někdy i síla. Přitom i toto málo může stačit, abychom zabránili častým sexuálním narážkám nebo snaze se nás dotknout jinak, než je běžně mezi lidmi vhodné.

Nezapomeňte si Vy, kteří pečujete o své blízké, přes ten kolotoč úkonů spojených s příkazy jako „…otoč se, dělej, sedni si, co si dáš k jídlu…“ najít čas a sílu na to si ke své mamince, tatínkovi,dědečkovi, babičce, partnerovi nebo komukoliv, kdo je Vám natolik blízký, že mu věnujete svou péči, sednout, pohladit ho, dát mu pusu, popovídat si s ním. Opravdu to může pomoct, a ne vždycky si to při těch všech povinnostech stihneme uvědomit a připomenout. Nezavírejme před tématem sexualitya potřeby fyzického kontaktu u seniorů oči a nedělejme z toho tabu.