Na den zdravotní sestřičce v patách

Jak vypadá domácí zdravotní péče doopravdy – nejen jako výčet zdravotních výkonů, ale jako každodenní pomoc v domácnostech? Strávili jsme jeden den se zdravotní sestřičkou Vlaďkou v terénu a nahlédli do práce, která je plná odbornosti, trpělivosti i lidskosti.

Je pátek jen pár minut po sedmé ráno a my vyrážíme za první klientkou. Ulice jsou ještě ospalé, ranní káva odložená na později a před námi den, během kterého nás čeká několik domácností, spousta kilometrů napříč Kdyní a okolními obcemi a hlavně mnoho lidských příběhů. Dnes totiž trávím den s naší zdravotní sestřičkou Vlaďkou v terénu, abych viděla, jak vypadá domácí zdravotní péče doopravdy, nejen na papíře.

První zastávka. Odemykáme si a vcházíme. Už na chodbě hlasitě zdravíme. Paní ještě spí a sestřička ji přichází k posteli pohladit po ruce s otázkou: „Dobré ráno, budeme vstávat?“ Paní v noci špatně spala, tak je ráno pomalejší. Připravíme teplou vodu, nasadíme žínku paní na ruku a necháme ji si umýt obličej. „Co zvládnete, to si zkuste udělat sama,“ říká sestřička s úsměvem. A právě v tom je možná celé kouzlo její práce. Nepřepečovává. Pomůže tam, kde je potřeba, ale nechává lidem jejich důstojnost i pocit, že stále něco dokážou sami. Vyměníme inkontinenční pomůcku, omyjeme a zeptáme se, co by si paní přála vzít na sebe. Zní to jako zbytečnost, ale možnost rozhodovat se, byť o maličkostech, je přeci běžnou součástí každého našeho dne. Po převlečení z pyžama paní přesuneme do nedalekého křesla. Podáváme hřeben, paní se učeše a my mezitím chystáme černý čaj s medem a chleba nakrájený na drobné kostičky na snídani. Pak už jen v klidu vyčkáváme, až se paní nají, abychom mohly umýt nádobí, připomenout jí ranní léky a uvelebit ji pohodlně do postele a jedeme dál. Všechno má svůj rytmus a svůj čas. Nikdo nikam nespěchá, i když nás čeká ještě dlouhý den.

Ptám se Vlaďky, jestli jsou ranní hygieny a podávání stravy běžnou součástí zdravotních služeb, jestli to není úloha spíše pečovatelek. „Máš pravdu. Běžně sem chodí především pečovatelky a není třeba zdravotních sestřiček, ale zrovna dnes máme dvě pečovatelky nemocné, tak je potřeba zaskočit i za ně,“ vysvětluje Vlaďka zatímco sedáme zpět do auta a míříme za dalším klientem.

Proleženiny, cévkování a dohled lékaře

Tady je vidět, že sem sestřička dochází už dlouhé roky. Lavor, teplá voda, žínka na ruku, umytí celého těla, k tomu nezbytné cévkování a překrytí proleženiny hojivou náplastí. Opatrně a s lehkostí navzdory tomu, že pán většinu těla necítí. Po hygieně ještě vyměníme prostěradlo a je to. Otočit na jeden bok, pak na druhý. S klientem jsou sehraní. On ví, co přijde, pomáhá, co zvládne, a mezi oběma funguje zvláštní druh důvěry, který vzniká jen časem. Odcházíme a podání snídaně je v tomto případě již na klientově mamince. „Děvčata jsou tady jako doma. Nevím, co bych si bez nich počala,“ říká mi maminka mezi dveřmi.

Čeká nás krátká zastávka v kanceláři. Dáváme si kávu, balíme zdravotnické tašky a znovu vyrážíme na cesty. Paní, kterou jsme ráno vzbudily, jedeme otočit na posteli na druhý bok, aby měla pohodlí, ale také proto, abychom předešli proleženinám.

Telefon. Rychlý pohled na displej prozrazuje, že Vlaďce volá sestřička z místní ambulance praktického lékaře. „Pan doktor vzkazuje, že ta rána u pana N. vypadá po 14 dnech těch převazů mnohem lépe a že už bude stačit to převazovat třikrát týdně. Kdyby se to horšilo, máte dát vědět, ale jinak stačí zase až za těch 14 dní,“ slyším v telefonu. Všechny úkony, které naše sestřičky v domácnostech vykonávají, jsou totiž vždy na doporučení lékařů a vždy po domluvě s nimi.

A pak už pokračujeme dál – převazy, kontroly, další domácnosti.

Převazy, převazy a zase převazy

Na odlehčovací službě čeká pán s poraněnou nohou na její převaz. Rána vypadá dobře, krásně se hojí. Od příštího týdne proto nebude potřeba jezdit třikrát týdně, ale jen dvakrát. I takové malé dobré zprávy dokážou člověku zlepšit den.

V sousední obci navštěvujeme dalšího klienta. K němu jezdí naše pečovatelky pomáhat s úklidem a doprovází ho na nákupy a sestřičky jezdí na pravidelné převazy bércových vředů, se kterými dlouhá léta statečně bojuje. „Nikdy se kolem mě netočilo tolik ženských najednou jako teď na stará kolena,“ vtipkuje. Sestřička zkontroluje ránu. Pravou nohu pochválí, ale ta levá bude ještě potřebovat hodně péče. Nespěchá. Teď je tady a soustředí se jen na to, aby pán všemu, co mu říká, rozuměl, aby pro něj ošetření nebylo bolestivé. Nebo alespoň co nejméně. Sestřička za odměnu dostává sladkost „na energii“ a už zase pokračujeme dál.

Další zastávkou je pán, ke kterému naše pečovatelky docházejí dvakrát denně kvůli hygieně a podání stravy. Právě ony si všimly, že se pánovi objevil dekubit, který je potřeba co nejdříve ošetřit, aby se nezvětšoval a nebyl příliš bolestivý. I přes vážný zdravotní stav a momentální komplikace si klient zachovává humor a dobrou náladu. Až ho sestřička musí odkázat do správných mezí a ukázat mu hranici, co si dovolit může a co už je za hranou. Mezi převazem a kontrolou proleženiny ještě stíháme domluvit návštěvu kolegyně kvůli ostříhání nehtů na rukách a vyřídit krátkou sms od místní praktické lékařky. „Potřebuji příští týden nabrat krev u paní D. Podrobnosti máte v emailu,“ stojí v ní. Paní D. je naší dlouhodobou klientkou. Bydlí v domě bez výtahu a její pohyblivost je natolik omezena, že doprava k lékařce, byť s naší pomocí, je zbytečnou komplikací v situaci, kdy naše sestřičky mohou krev nabrat doma a odvézt ji do laboratoře.

Den pokračuje rychlým tempem. Navštěvujeme paní, která už překročila devadesátku. Navzdory pokročilému věku je velmi samostatná. Po úrazu nohy se sama nedostane k lékaři na pravidelné převazy, protože bydlí téměř na samotě, a tak za ní sestřičky dojíždějí domů. Rána se hojí dobře. Mimoděk nám sděluje, že už by i ráda do domova pro seniory, ale nikde nemá podanou žádost a neví, jak na to. Spojuji tak rovnou svou práci sociální pracovnice a domlouvám se s paní, že se za ní s potřebnými papíry zastavím a pomůžu. I to je součástí naší péče — hledat řešení, aby člověk nezůstal na své starosti sám. Podat pomocnou ruku tam, kde lidé zrovna potřebují.

Zpomalit, pohladit, usmát se

Z malé vesničky se vydáváme na druhou stranu od Kdyně, ale tentokrát přesně nevíme, co nás čeká. Syn klientky telefonoval, že má jeho maminka bolesti po pádu. Není ale zcela orientovaná, takže závažnost se dá posoudit jen obtížně. „Nemyslím, že se jedná o ránu po pádu. Nikde nevidím náznak toho, že by to mělo být v důsledku úrazu. Jde o proleženinu. To je za poslední dny asi to nejčastější, s čím se setkáváme – převazy, bandáže, ošetření proleženin,“ seznamuje mě sestřička se současnou praxí. Společně paní postavíme a ránu opatrně ošetříme, paní výrazným mračením dává najevo bolestivost. Tady nejde pracovat ve spěchu. Člověk musí zpomalit, někdy až zastavit.

A právě to mě během celého dne fascinuje nejvíc. I když sestřička přejíždí od klienta ke klientovi a její telefon téměř nepřestává zvonit, nikde neztrácí úsměv. U každého se zastaví alespoň na pár vět. Zeptá se, jak se mají. Pohladí po ruce. Popřeje hezký víkend. Zavtipkuje. Zná jejich příběhy, zvyky, obavy i radosti. Nepoznáte, jestli jste ten den její první klient nebo naopak poslední.

Odpoledne se již potřetí vracíme za naší ranní klientkou. Hodinová ručička ukazuje, že je čas na oběd. Paní už má hlad, tak hned ohříváme jídlo připravené rodinou a mezitím vyměňujeme inkontinenční pomůcky a pomáháme paní z postele do křesla, aby se mohla najíst u stolu. A opět nastává chvíle, kdy je třeba zpomalit. Situace nám připomíná, že jíst se má v klidu. Po dojezení umyjeme nádobí, zatímco si paní sama upraví vlasy. Pak už jen přesun zpět do postele, pomoci s napolohováním na druhý bok a

odcházíme. „Zastavím se ještě za 2 hodinky, tak si zatím odpočiňte, dáte si pak kávu a máte tam nachystaný koláč,“ slibuje ještě mezi dveřmi poslední dnešní návštěvu sestřička.

„Co ještě v domácnostech děláš? S čím se na Tebe mohou lidé obrátit?“ ptám se Vlaďky. „Kromě toho, co jsi dnes viděla, tedy převazů, ošetření dekubitů, cévkování nebo polohování jsou to třeba odběry krve, základní rehabilitace, péče o stomie nebo sledování fyziologických funkcí,“ vyjmenovává sestřička.

Když den končí, uvědomuji si, že domácí zdravotní péče není jen o zdravotních výkonech. Je o lidskosti. O trpělivosti. O důstojnosti. O maličkostech, které nejdou naučit z učebnic. A troufám si říct, že přesně to u nás najdete.

Více informací o službě najdete na stránce Domácí zdravotní péče.